Sice většinou obhajuji tradiční uspořádání rodiny, jelikož mě to částečně postihlo (manžel má fyzicky náročné zaměstnání a navíc jsem ho z vděku, že akceptoval 2 nesvé děti, dost zkazila), ale upřímně řečeno, včera mi došlo, jak je to únavný. Nejde o to, že někdo vaří a žehlí, případně tluče hřebíky či štípá dříví, ale o to, kdo to šéfuje. Mám už toho hospodyňského manažerování plné zuby. A tak si myslím, že nové generace by se neměli prsit v tom, že ženská postaví komín a mužskej uháčkuje dečku, ale zvyknout si na skutečnou spolupráci a plnou zastupitelnost druhého nejen pro případ nouze, ale právě pro situace, kdy jeden může vypnout.
Můj muž je schopen nakoupit, uklidit, vyprat, a nakonec i uvařit(i když k tomu fakt nemá talent), ale musím mu to říct, ideálně ještě, kdy to má udělat. Já jsem zkrátka ten, kdo "má uhlizeno, uvařeno, vyžehleno..", kdo píše seznamy nákupů, kdo je rámcově odpovědný za to, že má dítě svačinu či procvičenou násobilku.

A to bych klidně opustila.

Jinak k těm obkladačkám, neznám moc chlapů, co by do toho šli, pokud to nedělají profesionálně, tak nevím, proč by to měla dělat ženská, je to absurdní.