Lído, ty jsi vypíchla jednu věc z nadmnožiny...já jsem psala o obecném principu, ty to konkretizuješ na "chození spát"...ale tak to myšleno nebylo - každý člověk má přece svůj řád a svoje hranice, taktéž celá rodina, vesnice, město, stát...hranice jsou všude.
Vlastně i proto je potřeba je dítěti dát, nastavit podle svého uvážení a tradic (krom toho psychologického, co jsem psala výše), aby dokázalo žít v naší společnosti, protože nemáme svět bez hranic.
To první - tedy pocit bezpečí, je ale určitě stěžejní. A nejedná se o to, kdy jít spát, co jíst...

Vy třeba máte doma zřejmě takový řád, že chcete, aby dítě spalo v noci, aby mohlo přes den do školy nebo školky....předpokládám tedy, že obvykle spíte v noci a nikoliv ve dne. Kdybyste byli zvyklí spát před den a žít v noci, i to je řád. Řád vaší rodiny. Budete tedy vyžadovat po dětech, aby spaly přes den. Jen se trochu vymyká běžným zvyklostem a budete mít trochu problém jako rodina se začlenit.
Ale pořád je to řád...

Ohledně spaní (tvůj příklad) by tedy chaosem bylo to, kdybyste si každý spal, kdy byste chtěli - aspoň bez dohody mezi sebou...nikdy byste nevěděli, kdy ten druhý usne a kdy se vzbudí, kdy se půjde do práce, na kolikátou hodinu přijde děcko do školy...někdo by spal dopoledne, někdo odpoledne, někdo večer , někdo po kouskách...vznikl by asi problém. Chaos ohledně spánku ve vaší rodině....

Takže učíme dítě, že se spí...buď v posteli, nebo v postýlce, zřejmě ho každý den nesbíráme venku na hřišti, před televizí nebo u PC a neodnášíme do postele, to by tak kolem 12tého roku už asi ani nešlo, když bychom ho neunesli.
Zřejmě vaše děti spí ve vlastní posteli...takže i u vás je to ŘÁD, nepsaný řád, který je klidně i třebas beze slov vyžadován a plní se.

Řád a hranice nemusí být násilné, ale jsou nezbytné a většina z vás (i když se tomu slovně bráníte) je prostě má. Každý ovšem někde jinde...
Kdo je nemá - nedá je dítěti, nebo je má pro dítě otevřené jako pro dospělého člověka (tedy dítě nebere jako dítě) ale jako malého dospěláka, ten zadělává dítěti na problém.

Tož doufám, že jsem to vysvětlila srozumitelně ...

Třeba Prekopová tuším nemá děti (doufám, že si ji jako autorku nepletu)...podle mne by neměla psát tak razantní a kontroverzní knihy o výchově a zvládání dětí...nechci ji hodnotit, ale z mého vnímání mi třeba nepřijde, že má k obecně dětem láskyplný vztah .
Ne vše, co je napsáno a propagováno v daném čase (tedy moderní ), je prostě dobré. Pak jsou na druhé straně věci, které fungují po generace.