Byla jsem soucasti vedeni firmy stredne velke firmy. Bavilo me to, ale pochopila jsem, ze kdyz mam muze v obdobnem postaveni a chceme rodinu, jeden z nas bude muset ustoupit a neboustoupime oba od rodiny.

Zustala jsem doma, mame 3 deti. Muj manzel doma opravdu jen pomaha a nestydim se za to ani ja a ani on. Dokonce bych to videla tak, ze on me zaskocit zvladne a predvedl to treba minuly tyden, kdyz jsem ""umirala"" na otravu po jidle. Ja bych ho dneska takhle zatoupit nedokazala!!! Nedokazala bych se svym vzdelanim a praxi prinest tolik penez co on, kdyby se mu neco stalo.

Nase rodina je nase spolecne dilo. Ja se staram o beh uvnitr - prani, zehleni, vareni, skladam a zehlim pradlo a delam to rada. Vidim v tom smysl a nedavam to rodine nikterak sezrat, vybrala jsem si to. Diky tomu mohu ovlivnovat vychovu a vzdelavani nasich deti a zatim mame z vysledku radost. Fungujeme jako puzzle. Muj muz ma rad svoji praci a zda se, ze cas straveny s rodinou je jeho hoby. Kdyz nestiham, pemachne pos*any puncochace, prebali, ulozi deti... .
Ja kdyz neni doma vymenim zarovky, vycistim odpady, posekam travnik, taky to svedu, kdyz je dlouhodobe pryc.

Je mi vlastne jedno, ze to nekomu prijde, ze jsem malo emancipovana. Nam tenhle model aktualne vyhovuje.