Monty, mimo to není.
Stačí si přečíst pár odborných knih (a použít zdravý rozum)...jsou to věci, které lidská mláďátka prostě potřebují, když si začínají uvědomovat sami sebe...láskyplné hranice a určitý řád...pak se cítí bezpečně. Z těchto hranic pak dál objevují svět podle svých schopností a možností, hranice se stále roztahují...ale pozvolna a přirozeně.
Bez řádu jako takového by vlastně v životě neexistovalo nic, žádný vývoj, ale chaos.
Stejně je to u dětí, v určitém řádu a v jasně daných hranicích se cítí mnohem bezpečnější a zakotvenější, než v chaosu.
Každá rodiny má ty své hranice někde jinde, ale prostě má je...a jak říkám, posouvají se pak podle věku a vyspělosti dítěte. Nelze dítě považovat za malého "uvědomělého" dospělého, protože je potřeba "na něm" provádět výchovný a učební proces , vést ho...kdo od dítěte chce, aby se chovalo jako malý dospělý, neuvěřitelným způsobem zatěžuje - přetěžuje jeho CNS.