Lépe, než jeho dlouholetý přítel, bych se k tématu nevyjádřila, proto slova Karla Schwarzenberga:

"V neděli 5.října by měl Václav Havel 78. narozeniny. Bohužel to bude skoro tři roky, co už není mezi námi. Ale když teď na něho vzpomínám a dívám se do novin a zpráv z dnešní republiky, tak mi to nehezky připomíná dobu před pětasedmdesáti lety. Když Tomáš Garrigue Masaryk zemřel, tak to byl ohromný pohřeb, desetitisíce lidí přicházely a loučily se s ním a všichni politici na něho vzpomínali. O dva roky později byla památka Masaryka zatracována, byla už Druhá republika, potom protektorát. První republika a cesta a myšlenky Masaryka byly označovány za mylné a zavádějící. Nastala jiná doba, která celkem vzato pak ještě padesát let trvala. Je to zvláštní, že teď také tři roky po smrti Václava Havla všude zaznívá, že pravda a láska zní poněkud směšně, že boj za liská práva byla mylná cesta pro českou zahraniční politiku, že jsme nepochopili moderní pojetí lidských práv a že český export je důležitější, než se zastat lidských práv všude ve světě. Vyčítá se nám dalajlámismus a Havlova památka je tímto hanobena. Zvláštní to doba. Jenom, proč vám to říkám. Tomáš G. Masaryk svého času řekl, že státy vznikají a scházejí s myšlenkami a zásadami, na kterých byly postaveny. Když jsme opustili myšlenky a zásady TGM, tak ta republika zanikla. A trvalo nám padesát let, než jsme se dostali zase ke svobodě. Teď zatracujeme myšlenky, ze kterých vycházel listopad 89. Zatracujeme boj za svobodu a lidská práva. Distancujeme se od národů poblíž, které bojují za vlastní svobodu. Opouštíme myšlenky, na kterých byla tato republika postavena. Snad by bylo vhodné teď, v předvečer narozenin Václava Havla se nad tím zamyslet. Děkuji."