Když mluvíš o tom, jak moc tě to provokuje, není to třeba tak, že ty "velké emoce" má po tobě? Nemyslím to nijak ve zlém. Navíc je možné, že ho v té "lítosti" udrží právě to, že ty se s tím nervuješ a podle toho s ním jednáš. Ale přesný postup neporadím, mám to podobně jako ty, dlouhé "bezdůvodné" pláče nesnáším, řeším to tak, že chvíli lituju a utěšuju a vysvětluju, pak se snažím "nechat být, až to přejde", ale netuším, jestli je to dobře ...