Vždyť, když pominu klasickou pěstounskou péči, největší procento je malých dětí do 1 roku. A nebo třeba proto, že sociální pracovnice z našeho okresu nemá miminka kam dát a tak je musí dávat zbytečně daleko. Vezmu to z druhé strany, jelikož pracuji s lidmi, tak jsem teď měla klienta, který mi vyprávěl, jak matka jeho chlapečka dala malého k adopci a jemu to neřekla. O malého má zájem a chce ho získat do péče, ale díky tomu, že nikdo není v okolí, nyní jezdí za chlapečkem do pěstounské rodiny 60 km. Jelikož oba pracujeme, nemáme motivaci finanční, ale lidskou. A to se mi teď potvrdilo s tímto, v podstatě ještě klukem, který chce být dobrým tátou, kterého sám neměl a se kterým jsem teď pracovala i v rovině sociální.