Tak to mám za sebou... Soudkyně byla v pohodě, neptala se zbytečně, přečetla dohodu, ani jsme nemuseli k ohrádce. Celý to bylo vyřízený za 10 minut i s kontrolou občanek. Byla jsem tam sama, taky on byl bez podpory krásky (má ve střídavce malý kluky a tak je teď týden za maminku). Naměkko jsme byli oba... Při čtení rozsudku se mi vrátil okamžik svatby, slib u oltáře...a najednou soudkyně říká "manželství je rozvedeno"... Ale po skončení fakt úžasný pocit, úleva... Když jsme odcházeli ven, tak jsem cestou po schodech radostně juchala, že to je krásný pocit svobody, jako znova dvacet. Na to on, že to tak necítí. Říkám mu, že není divu, protože u něj už jsou nějaký závazky... (vím,že moc nemusí ty její děti...) Venku jsem jen řekla ahoj, ať se ti daří, ani ruku jsem mu nepodala, natož nějaký objímání a líbání a šla jsem na opačnou stranu. Myslím, že ho to dost zarazilo. Ale co, už mi je úplně fuk. Kapitola manželství se dneškem uzavřela...bylo to hezké a bylo toho dost... Je čas začít nově a jinak...

Díky za vaši podporu tady, ač anonymní komunita neznámých lidí, mám pocit jakési virtuální blízkosti. Děkuju vám...