V úterý máme rozvodový stání, po 21 letech konec... Pomalu se srovnávám se zradou chlapa, kterýmu jsem věřila. S mladší milenkou není šance vyhrát. Samota je krutá...
Tak si říkám, jak jsme chystali svatbu s vidinou, že to bude svazek navěky. V kostele s požehnáním pana faráře jsme slibovali věrnost, úctu a lásku, dokud nás smrt nerozdělí. Rozvod vnímám jako stigma, černý puntík. Předsevzetí bylo tak jiný, ale když je vůle o setrvání ve vztahu jen jednostranná, je to marný.

Musím to na soudu ustát co nejlíp, nemůžu působit jako troska před sesypáním, to mi je jasný... Prosím o zkušenost, jak to tam chodí, jen se přečte dohoda o rozvodu nebo se chodí k ohrádce? Nějaký rady a tipy, jak to zvládnout co nejlíp?
Díky za reakci