Vlad., stávají...a někdo žije v iluzích, co by bylo kdyby, do smrti.
Těmihle iluzemi a představami si ale svým způsobem ničí současnost a reálný život vůbec.
Na tyhle věci - asi by bylo nejlepší vztah vyzkoušet se vším všudy a naplno, vystřízlivění by mohlo přijít velmi rychle.
Nebo taky ne, třeba by byli spolu velmi šťastni.
Ale to se v jednom nedá...tady jsou na to čtyři (když nepočítám děti) a objekt zájmu zakladatelku stejně nechce.
prostě kdo ví, jak by jim to spolu klapalo, kdyby byli spolu. Třeba by milenec v roli manžela ztratil atraktivitu a "božskost".

Co bych poradila zakladatelce, nevím. Metody "na deziluze" určitě existují, ale on o ně člověk většinou nechce přijít. a ona je prostě přesvědčena, že ten jediný je pravý...možná je ještě přitažlivější tím, že ho nikdy vlastně neměla, že nebyl "její" a že jí unikl a stále uniká. To před námi utíkající se vždycky zdá atraktivní a vlastně nás to nutí to honit .

Osobně pro sebe nesnáším hraní na kdyby...kdyby to bylo, nebylo, neudělalo se, dělalo se, kdyby...prostě jsou věci, tak jak jsou a s čím člověk nemůže hnout a změnit, s tím se asi musí smířit.
Je dobré umět rozlišit, co se změnit dá a co ne...a když se změnit dá, tak měnit.
Ne že by mi to vždycky šlo ...ale hru na kdyby se sebou většinou nehraju. Je to ztráta času a energie.