Je mi přes čtyřicet let, jsem z rozvedeného manželství. Naši se rozvedli, když mi byly 4. Nikdy jim nezapomenu, že jsem nikdy nebyla ani v náznaku svědkem nějakých jejich konfliktů. Nikdy ani jeden proti druhému neřekl křivého slova. Táta má dávno novou rodinu, jeho další děti já považuji za své sourozence. Moje dítě má více dědečků a babiček než bývá běžně zvykem. Nezvu je všechny na běžné rodinné oslavy, ale všichni byli schopni spolu sedět a bavit se u stolu na mém maturitním plese, na mé promoci. Strašně si za to obou a dalších zúčastněných vážím.