radko,

reagovala jsem na Babsi, která psala "občas si dovolím udělat nějakou výstřednost".
Takže mluvím o sešněrování výchovou a neustálých ohledech na to, co na naše jednání řeknou ostatní. Proto si některé věci, které by nám přinášely radost "nedovolíme". Přičem okolí to v naprosté většině případů vůbec nezaznamená. A teprve ve středním věku to začínáme chápat.

Žij si samozřejmě jak chceš, tvůj způsob života nikdo nezpochybnuje.

Nicméně proklamaci o každodenním životě naplno a bez tužeb jsem ti neuvěřila. Možná proto, že tohle je diskuse o životních touhách...