Když to tak po sobě čtu, zní to strašně. Asi jsem mu měla být větší oporou. Ale on nechtěl, pořád říkal, že je ok, že mu nic není, přitom jsem viděla, že je... Těch cca šest měsíců, než jej vyhodili z té práce, a pak těch asi 8, co byl doma, byla katastrofa. Na jedné straně se choval jako strašný macho, na straně druhé mu nevadilo, že nemá vůbec žádný příjem a neptal se, jak to dělám, že máme pořád co jíst. Nešlo s ním absolutně mluvit. Bála jsem se, asi i toho, že on byl vždy v tom vztahu silnějším a já najednou nevěděla, co si počít.