Děkuji všem za názory. Ano, asi bych se chovala jinak, kdyby šlo o mé vlastní dítě. Nejspíš bych taky ale měla přístup k informacím a pak bych se mohla rozhodnout, jak s nimi naložím. Co se týče nemoci, myslím, že to má možná z velké části dědičnou příčinu. Její otec má také potíže. Bohužel se dost věcí projevilo až po letech. Kdybych věděla, jak na tom skutečně je, asi bych uměla zaujmout citlivější postoj. A také by tady nebyla ta nejistota. Takhle nevím. Tím nechci říct, že bych jí to, že je nemocná, nevěřila. Věřím.

Add finance - žili jsme si dobře, bohužel situace se změnila a dost právě také kvůli psych. potížím manžela. Nezvládal pracovní nápor, odmítal jít k doktorovi, propadl úplné apatii. Vyhodili ho na hodinu. Bylo to strašné období, nešel ani na ÚP, 8 měsíců jsem to táhla sama, zadlužila jsem se. Denně kvůli tomu byly strašné hádky, nedokázala jsem s ním hnout. pokusila o sebevraždu. Už jsem neměla sílu. Situace je zkrátka jiná, než byla tehdy, když jsme si děti pořizovali. To, myslím si, se může stát každému. Zkrátka se s tím musím nějak vyrovnat. Navíc jedno dítě je postižené, a to je taky nápor na psychiku.