To, co píšeš o dceři svého manžela, může odpovídat kombinaci psychické nemoci a narušených rodinných vztahů. Věřím, že to leze na nervy - nakonec duševní nemoci se mnohdy můžou projevovat tak, že by si okolí řeklo "nic mu není, ať neblbne a postaví se na nohy" - a dotyčný nemůže. Určitá excentričnost může být i součástí jejího stavu. Nakonec - není povinna chápat, že si její otec pořídil další rodinu s dětmi a nespočítal si, že na provoz toho všeho nebude mít dost financí. Vyrovnat se s rozpadem rodiny je náročné i pro duševně zdravé děti - to, že po otci chce nějakou péči, je normální (kdyby byl u původní rodiny, asi by ji taky odvezl, zavezl, když by potřebovala), to, že k němu ztratila po rozpadu rodiny důvěru, je normální taky. Jeho odchod jí pravděpodobně ublížil. Nářky na to, že se nezajímá o další děti svého otce nebo nemá důvěru k jeho druhé ženě, nechápu - ona "velká šťastná rodina plná bývalých i současných partnerů a různých dětí" je spíš fikce než realita - v realitě tam bývá hodně nezpracovaných emocí a problémů. Zřejmě nezbývá, než nechat tátu a dceru, aby si k sobě znovu našli cestu a počítat s tím, že nemocné dítě může být závazkem na delší dobu, protože se na vlastní nohy prostě postavit nemusí. Přeju pevné nervy, budeš je potřebovat.