Děti mě potřebovaly, tak jsem musela na chvíli odejít. Chtěla jsem se ještě omluvit za román a poděkovat všem, které si dáte tu práci dočíst až do konce.

Dodávám, že když jsem se poprvé dozvěděla, že je hospitalizovaná, psala jsem jí, podporovala ji, bylo mi jí moc líto, protože vyšly najevo skutečnosti, které se děly v manželství mého muže s ex, nedivila jsem se, že se to na ní podepsalo. Ale teď už mi dochází trpělivost, i tím, že je to pár let, nezdá se, že by se to moc zlepšovalo a myslím, že by bylo na čase reálně zhodnotit její stav a rozhodnout se, co a jak asi bude dál. Tím neříkám, že mi toto rozhodování přísluší, to chci určitě nechat na jejích rodičích a na ní, ale myslím, že dokud se to dotýká i našich společných financí, co máme s manželem, mám tak trochu právo taky k tomu něco říci.