Můj muž už drahně dlouhou dobu tvrdí, že jsem chlap a že vždycky chtěl žít s chlapem, protože s tím se nejlíp dohodne. Takže mě postihla typická nemoc chlapů před čtyřicítkou - zatoužila jsem po motorce. A to způsobem, že jsem ochotná odložit koupi rodinného auta nebo zateplení domu a vybrat na to dítěti stavební spoření (což nebude legrace).
Ačkoli vím, že ji nepoběžím koupit hned zítra, začíná mi být jasné, že během tří let (tj. akorát do té čtyřicítky) to v garáži bude.
Má někdo podobně pošetilou touhu coby řešení krize středního věku? (Zajímavé je, že to sama necítím jako řešení nějaké krize, ale jako znovunalezenou radost ze života).