No, nakupování, kde jen o vyžádání si zboží a zaplacení předem pevně dané ceny, bych do toho netahal (i když bych ji našel, třeba ve zdvořilostních obratech, v úsměvu?). V nakupování, ve kterém už třeba pevně dané ceny nejsou, nastupuje oboustranná manipulace. A třeba v domácnosti, i když v tom schází peněžní vztah, v běžných, zaběhaných záležitostech typu "podal bys mi ten chleba" bych manipulaci taky nehledal (i když bych ji i tady našel, ve způsobu vyjadřování, tónu hlasu, očním kontaktu atd.). Zkrátka tam, kde se obě strany drží zaběhaných, předpokládaných postupů a vidí shodný (či hodně podobný?) výsledek, nemá smysl se po manipulaci pídit. Objekt i subjekt splývá, jedou si vstříc po té samé koleji. Podobně asi, pokud Monty řekne: "Víte, já bych chtěla...", a ten druhý řekne "ale samozřejmě, přesně takhle jsem to chtěl udělat taky." Pokud ale reakce bude znít třebas: "no, ale já bych si to představovat trošičku jinak...", manipulace začne být nepřehlédnutelná: Monty se sama podřídí manipulaci, nebo se bude sama snažit manipulovat. Klidně tak, že otevřeně zopakuje svoje (děkuju, Monty, že mi děláš figuranta , doufám, že se tě to nedotklo). Prostě manipulace není opakem čestného, přímého jednání.

Jo a manipulace nemusí nastat jen v případě slovní výměny názorů, pokud se ostatní válejí v trávě a koukaj na oblaka, já s nima slovy "pojďme, ať tam dojdem" taky manipuluju, protože oni i beze slov dávají najevo jiný stanovisko.

Ale celkem se myslím vzdalujeme od původního tématu.