Grainne, ted moc nevím, co myslíš?

To, ze nekdo nema na neco náladu, je snad normální, pokusit se ho nejak do te nálady dostat je taky OK, myslim, ze dospěly člověk je schopen si uvědomit, ze je utahanej/nenqlozenej natolik, aby si to neodreagoval na partnerovi,
na tom, co je fuj, se taky shodneme, tak kde jsme vlastne ve sporu?

Ja mozna vidim tu hranici v tom, ze kdyz udělám neco, co vím, ze partnera povzbudi, proto, aby JEMU bylo dobre, protoze ho mam rada a chci, aby mu bylo dobre, tak to je OK, jednam z pozice, ze jsme na jedne lodi. Ale kdyz treba udělám to samé, ale své znalosti toho, co na partnera působí, využiju k tomu, aby udělal to, co chci JA, tak vlastne táhnu za provaz proti nemu, i kdyz on to treba nepozná, kopu jen za sebe, a to mi nepřipadá čistý, i kdyby to na krasne mělo ten žádoucí výsledek, ze udělá to, co chci, aby bylo udelano.

Mnohem vic si cením toho, kdyz mi partner muze rict na rovinu, ze to či ono dělat ne chce, a je v pohodě, nez abych ho nějakými optická mi do tlačila k tomu, aby to udělal.