víš fren, né každé postižení jde vidět hned

jediné co šlo vidět bylo to, že dcerka - ta prostřední byla víc uplakaná, měla problémy se spaním, byla hodně temperamtní a akční, proti tomu staršímu, který byl velice chytrý, hodný a bezproblémový, jen se hůř třeba učil jezdit na kole, kotrmelce, zavazovat tkaničky a tak, což podle mě k životu nutné fakt není. Mluvil krásně, asociál úplný taky není, ve školce byl v pohodě, to samé ve škole, jen měl sníženou imunitu a byl často nemocný.

Ve třech letech jsem řešila problémy s dcerkou (přikládala jsem nespaní dlouhému kojení, a to že byla protivná a vztekklá tomu nevyspání), tak doktorka vyslovila podezření na ADHD (to už jsem ale byla těhotná se třetím). Autismus ani žádné jiné psyychické poruchy v rodině nemám ani já ani manžel.

S dcerou jsme absolvovali kolečko lékařů, kteří potvrdili ADHD a nabízeli psychofarmaka na spaní. To jsem ale pro tříleté dítě nechtěla a zkusili jsme homeopatii, to po roce pomohlo a dcerka začala líp spát, což se odrazilo i na běžném provozu, začala být rozumější, scén velice ubylo a dalo se s ní mluvit. Velice často působí jako normální dítě, největší je u ní problém soustředění a to že je hyperaktivní, což nám ale nevadí, hodně sportuje, jezdí na kole, běhá po venku, chodí se psem.
Postupně se ale začaly přidávat ne přímo problémy, ale takové znaky ve školce, vygradovalo to v šesti letech migrénami a neuoroložka vyslovila podezření na AS, to se alenepotvrdilo.
Nicméně specialistka, která ji vyšetřovala zjišťovala okolnosti i o ostatních sourozencíh a dospěla k závěru, že AS má pravděpodobně nejstarší syn (to už mu bylo ale 11 a nejmladšímu skoro 3).

něco si o tom přečti, syn má vysoce funkční autismus (aspergerův syndrom), je víc než chytrý, do páté třídy měl samé jedničky, aktuálně je na dost těžkém gymplu a donesla vyznamenání, jen je trošku sociální mimoň má svůj svět, přesto, ale dokáže být velice zodpovědný a postarat se o mladší sourozence a orzhodně to nebude žádný příživník státu. Někde v laboratoři nebo v kanceláři, kde bude s lidma, které zná, nebo se kterými se postupně seznámí, bude naprosto plnohodnotným občanem.

To stejné dcerka, projevy ADHD a hraniční obraz PAS, nejsou žádnou tragédií.. ona je jen prostě svá, ale je velice šikovná a snaží se.

A dysfázie nejmladšího.. no to bude běh na dlouhou trať.

Ale my nejsme žádní příživníci na státu a musím říct, že radši budu denně padat na hubu, než bych měnila. všichni tři jsou úžasné děti a ty si říkej co chceš, protože někdo, kdo tohle nezažil, tak nemůže chápat.

A proč nečerpáme příspěvky od státu je to, že si myslím, že to zatím zvládáme - oba s manželem pracujeme, manžel ještě navíc k PP i OSVČ, aby cděti měli co potřebují, vybíráme pedagogy a komunikujeme s nimi tak, aby nedocházelo k problémům, takže nevím, proč by mít tři děti byla nezodpovědnost. Nikdo se mi o ně nestará, staráme se samy.