Já to vidím takhle: Oprávněný požadavek je požadavek, který za oprávněný považují všichni zúčastnění. To by podle mě mělo platit teoreticky. Ale známe tu praxi, že jo.
V praxi je plnění i oprávněných požadavků často otravné (člověk to nedělá rád nebo by radši dělal něco jiného) a neobejde se bez brblání, připomínání a v nejhorším sankcí.
Navíc moje vzpurné děti jsou mistry ve zpochybňování oprávněnosti mnohých požadavků, které vypadají naprosto rozumně a samozřejmě. Ony vidí tu oprávněnost tak nějak úplně jinak.
Takže já se i ze sebezáchovných důvodů snažím o minimalizaci požadavků. Například úklid pokojíčku jednou za měsíc místo jednou za týden. Nebo ve společných prostorách vyžaduju nenechávat bordel, v jejich pokojíčku bordel přehlížím.
Když to vezmu do důsledků, tak požadavků, které je opravdu potřeba bezpodmínečně vyžadovat, je ve skutečnosti velice málo, prakticky jen ty, co se týkají zdraví a bezpečnosti. Ty ostatní jsou jen nadstavba, aby se nám spolu dobře žilo. Někomu se třeba dobře žije, když klade na okolí přemrštěné požadavky, ale to už pak zas nemá nic společného s respektem.