nedá mi to a připomenu, co jsem kdysi psala.
Vyprávění staré Romky, v Osvětimi ji postupně zemřely 4 děti hladem a zimou a komplet celá rodina, přežila jen ona ze 31 lidí jedné velké rodiny.
Ty děti občas vídala, menší byly nahé, umíraly žízní, ona neměla kde vzít ani sklenku vody, o hladu nemluvě, ty 2 menší zemřely během týdne a ji prakticky před očima, starší syn o 14 dní později na zápal plic (asi) a nejdéle žila 16letá dcerka, skoro půl roku, někde pracovala a dostala nějaké jídlo a oblečení, ale .....
Těch příběhů je nepočítaně....
Jiná paní (vyprávěla u nás ve škole), odešla z bytu na Palackého náměstí (kdykoli jedu kolem, vzpomenu si na ni) s maminkou a sestrou, sestra měla dvě děti, do plynu nešla jen ona a po válce se sešla s tatínkem , ten ale umřel asi za rok na celkové selhání z vyčerpání.
Ta menší holčička měla chřipku a když je roztrhly od sebe plakala, že se musí uzdravit a pak přijde za tetou.