Naše děti se tím taky nechlubí, mladší má tendce se spíš omlouvat a záměrně zesměšňovat, když mu někdo řekne "ty chodíš na gympl, ty seš asi chytrej", v pohodě vychází se všema dětma ve vesnici, které chodí do místní základky, denně tady drnčí od rána do večera zvonek, jak pro něho děti chodí. Bohužel během školního roku nemá moc čas.
Starší nikdy nic neřešil, jemu je úplně jedno, kdo co říká, není soutěživej, na nikoho se nepovyšuje (ale taky před nikým neponižuje), všechno bere tak, jak přichází.
Znalosti mají oba slušný, každý v jiných oblastech (s prospěchem ve škole to nemá vůbec co dělat) a často vidím velký respekt dospělých, když se náhodou dostanou do řeči.

Monty, ty děláš, jako by chytrost a vzdělanost byla nějaké stigma, nebo co. Právě kdyby to lidi brali úplně normálně, tak se děti nemusí bát vylézt z průměrnosti a stydět se za to, že něco umí. A když mají tendence se vytahovat, tak je na to pár krát někdo upozorní a ono se to porovná.