Přidat odpověď
rozvíjet nadání dítěte by měla být povinnost školy, to jen tak pro úvod
a jinak - ani já jako rodič pedagog jsem nepoznala nadání svých dětí, napadlo mě to čistě náhdou a mým cílem, proč jsme šli do PPP bylo to, že jsme chtěla, aby syn, který už dávno četl, nemusel slabikovat od písmenek slabikář, prootže vím, jak těžko se prosazuje ve škoel cokoliva vím, že když učitel nemá v ruce papír, neudělá nic - pro jistotu, z pohodlnosti, jak kdo.
Takže ten můj důvod bylo právě to, aby se mi dítě nenudilo.
A při té příležotosti jsem chtěla vědět, jak je na tom starší a jetli by i on nemohl mít nějaou práci ,která by ho rozvíjela, když má spoustu zájmů a škola mu nedává moc možností je rozvíjet. Noa rozvíjení nadání dítěte mimo školu lze, ale jen v unmění a pohybu, v zeměpise nebo matematice se fakt mimo školu dělá těžko cokoliv, není jediný kroužek, který by na to byl zaměřený.
Navíc jsme u toho staršího viděla, jak upadá jeho zájem o cokoliv související se vzděláváním, jak je otrávený a zpomalený, k tomu přišlo něco jako šikana - nelíbí e mi ten pojem v souvislosti s malýma dětma, ale je to tak.
výsledkem ppp bylo to, že měl syn umožněné chodit do semináře zeměpisu se sedmákama, on byl prvňák a druhý byl třeťák, bylo to zvláštní, ale nebylo to špatné. Samozřejmě IVP, aby se nenudil, zvlᚡt ten mladší v matematice, jenže jak má děcko dělat něco samo, když je mu 6 a zbývajících 25 dětí dělá s učitelkou něco jinýho, takže on sice uměl, ale bylo to poměrně k ničemu, místo práce s ostatníma dělatl stejným zpsobem sám učivo o rok starších, a dál ho nebavilo vypuisovat sloupečky stejných příkaldů
Jedna učitelka byal ráda za papír, který jí umožnil dát mu jinou práci, učitelka druhého dávala najevo, že ona je jinýho názporu a synovi začala škodit, a to značně.
Během toho škokního roku jsme změnili školu
kluci se změnili, získali jistotu, sebevědomí, sposutu pracovních návyků, spolužáky s podobnými zájmy, chápající učitele, kteří měli podmínky pro rozvoj dětí, a spoustu dalších pozitiv. Negativem bylo jen dojíždění, pro ně i pro mě.
Když se brátím na začátek - ve školce proběhla debata s psycholožkou pro rodiče předškoláků, já jsem se jí na syna byla zeptt, popsla jsem jí, co umí a co ne, že váhám s odkladem, školka mi odklad doporučovala, zrazovala od školy, psycholožka se zeptala, jestli není nadaný, učitelka ze školky řekla, že rozhodně není a já sjem nevěděla, rady k ničemu.
Kdyby mi tenkrát řekla psycholožka, abych s ním přišla, zjistili by totéž co o rok později, a on by si ušetřil rok ve škole, která k ničemu nebyla, jeho zájmy o geologii spolužáci nechápali a nerozuměli mu, v matematice on uměl něco jinýho ne oni, neměli společnýho absolutně nic, kromě místa bydliště
v té druhé škole měl najednou kolem sebe děcka, který sice nerozuměly geologii, ale zase je zajímalo něco jinýho a on jim nepřipadal nijak divný a ani on si nepřipadal divně meiz nima
Asi nejpřesněji to řekl tenkrát starší, když prohlásil, že je konečně ve škole, kde může říct, co ví, a nikdo se mu kvůlki tomu neposmívá - to považuju za to podsttný
kdyby nás ve školce poslali do ppp, ten složitý začátek se šikanou jsme si mohli odpustit a to tápání s učením bez učitele taky, a je toho samozřejmě víc
takže proto bych já osobně s dalším dítětem, nadaným, do ppp šla. Ale je potřeba, aby na to někdo rodiče upozornil, od toho by měla být školka, je to taky výchovně vzdělávácí instituce, měla by taky mít podíl na rozvoji nadání dítěte, a to i ten, že si všimne, pozná a upozorní rodiče
samozřejmě je na rodsičích, ja kse rozhodnou, podle možností i chuti, ale není to elitářství, je to nutnost pro některý děti
njistě, i v té škole se našly děti a rodiče, kteří to brali jako "já jsm nadaný, heč, kdo je víc", ale to je o rodičích a ony ty děcka brzo zjistí, že jsou i jiní třeba daleko šikovnější a už tím jim sklapne to přehnaný sebevědomí
Předchozí