Z praxe vím, že člověk hledá to zařazení, tu nálepku, ale bez ní je možná lepší. V rodině mám případ, těžko se mi na to koukalo, je to moje kmotřenka, ve dvou letech taky ani máma. Ve třech letech komunikace na úrovni kdles-kdles-kdles, gestika a mimika mohutná. Protože je drobounká, nikomu to asi nepřipadalo divné, je taky nejmaldší z pěti dětí, rodiče ji pořád mají za mimi. Teď jí jsou čtyři, za posledního půl roku udělala neuvěřitelný pokrok, mluví v jednoduchých větách. Bez odborné pomoci,jen tak. Rodiče jsou přesdvědčení, že je v pořádku, já vidím dysfázii, ale ono je vidět, že i bez té diagnozy to dopadne (asi) dobře. Chodí do alternativní školky, bude i do alternativní školy, vím, že tam se to vůbec neřeší. Jarmilko, vydržaj, uvidíš!