Já jsem byla hubená a křivá. Tělocvik byl pro mne trauma - jakýkoliv. Rodiče sportovci taky chtěli, abych něco dělala, ale pro mne byla prostě tělocvična, houfy lidí, hluk a nucení do soutěžení natolik skličující, že jsem někam šla max. třikrát a po bezesných nocích jsem prosila s brekem, ať už mne tam neposílají, a to jsem byla už na prahu puberty... Tichá rehabilitace s terapeutem bylo přesně to, co jsem byla ochotna tolerovat a po rocích klasického tělocviku jsem se těšila, až budu křivá natolik, že mne přeřadí na nápravný. Bohužel, po dosažení požadované úrovně křivosti nápravák zrušili...
Já osobně nechápu, co a jak mají co dělat představy rodičů s volnoučasovou aktivitou dítěte, pokud to není zrovna kouření a vandalismus. Kroužky by si snad mělo dítě vybrat podle toho, k čemu inklinuje a třeba jen jeden, kde ho to fakt bude bavit, než tři podle představ rodiče o "všestrannosti".