Asi tak, u starší dcery nebyl absolutně důvod cvičit, byla spokojené, zdravé mimino, motoricky hodně napřed. Mladší totální opak, předčasně narozená, začala jsem s ní cvičit už v měsíci, cvičila jsem rok a půl. Brala jsem to tak, že lepší, když s ní několikrát denně cvičím, než abych pak řešila dítě, které nechodí/má velmi špatnou páteř/....

Pokud bych u svých dětí měla pocit, že dětský doktor posílá na cvičení dítě, které ho až tak nepotřebuje, tak bych se snažila najít rozumného a schopného fyzioterapeuta, se kterým bych se domluvila, co je skutečně potřeba a případně co by šlo zkusit dělat jinak.

Mám podobný přístup ke všem "nepříjemným" procedurám, které mohou moje děti potkat. Pokud jsou opravdu potřeba, tak to prostě nějak zvládneme ( dostat do dítěte léky při onemocnění a podobně), pokud tak úplně potřeba nejsou, tak zkouším najít jinou cestu k dosažení cíle.