Krásně napsané. Jsem napolo jedináček. Mám nevlastní sourozence od otce, když se s mojí mamkou rozvedli. Mrzelo mě jako dítě, že moje máma již děti neměla. Dnes je mi 40 let a jsem šťastná, že jsem sama. Mám 2 děti a moje maminka s nevlastním otcem se k mým dětem chovají krásně, i finančně nám pomáhají. Když vidím jak se tchyně neustále honí a neustále srovnává naše a manželovo bráchovo děti, tak je mě jí úplně líto. Vztahy s manželovo bratrem žádné, jen závist. Nedavno jsem mamce řekla, že se jí omlouvám za výpady v pubertě, kdy jsem jí nadávala, že jsem sama. Že když vidím jak se bratr chová k mému muži, tak jsem ráda, že jsem sama.
Takže neboj, všechno zlý je k něčemu dobrý. Jednou budeš ráda, že tomu jednomu dítěti budeš moci dopřát (když teď je rozpočet napjatý).