Proč mi to vadí. Pracuji ve školství, konkrétně v MŠ a vidím situaci vždy v září. Matky a hlavně děti v šoku - musí být bez plen, dudlíku, aspoň částečně se samostatně najíst a oblékat. Pokud maminka na těchto věcech včas nezapracovala, tak dítě prožívá nejen frustraci z odloučení, ale také z toho, že mu něco chybí/dudlík/, bez plen se při spaní každý den počůrává, ostatní děti to registrují a děcko se cítí blbě. Nemluvě o tom, že většina dětí se snaží samostatně oblékat a drobeček, který to neovládá ani trochu/do maturity se to naučí/ si připadá ještě víc mimo, musí čekat až si ho někdo všimne a ještě víc se mu stýská v tu chvíli po mamince. Tohle si prosím maminky uvědomte. A teď je mi jasné, že se do mě pustíte, že nemohu být dobrá učitelka, ale já vím o čem po třiceti letech praxe ve školce mluvím.