Já nevím zda se to stává i jiným matkám, ale mě to už docela dost štve. Synovi jsou čerstvě 2 roky. Prostě má ještě dudlík. Taky bych byla radši kdyby neměl, ale právě odstavuju a jsem ráda, že se mi daří toto za pomocí dudlíku, protože asi neodstavím prso a dudlík zároveň. Do dvou let v noci vstával co 1,5h a jsem tak ráda, že konečně začal líp spát a vstávám jen jednou, občas dvakrát. Bez dudlíku už bych to asi nedala. Bohužel tím, že se mi podařilo odbourat časté kojení i přes den mu dudlík ponechám občas i během dne, protože mi prostě příjde schůdnější jít nakoupit s klidným dítětem s dudlíkem než s řvoucím bez dudlíku. A tu nastává kámen úrazu. Neustále má někdo potřebu toto komentovat, poučovat, mít k tomu řeči ba dokonce mu dudlík brát a tím mi dítě rozeřvávat. Neustále slyším např. od prodavačky či cizí paní na zastávce Takový velký kluk a má dudlík, no fuj, vemte mu ho, tak si pořve....Naposled mu ho jeden pán, který kontroloval vstupenky u vstupu do parku začal z té pusy dokonce tahat. Proč má někdo potřebu mi to dítě, rozeřvávat a řešit to? Co je komu do toho? Je to fakt takový hřích? Nedávno jsem byla už protivná na jednu paní, která do něj hučela no fuj co to máš v puse a řekla ji no fuj a co to máte v puse vy? (kouřila cigaretu) Samozřejmě, taky budu ráda až se mi povede úplně odstavit a začnu odvykat i dudlík.