No jejda, vydrbínou bývaly nazvány dcery, když jim koukaly podolky z katí

Jinak já naopak rodilá brňačka, žijící pár let v Praze (po 2 prvních měsících při návštěvě v Brně ragoval na mou mluvu bratr větou: "Ty vole, cajzl přijééél! Poslóché se, jak mluvíš!" což mne rozesmálo, neboť to bylo proneseno čistou plotňáckou brněnštinou). jsem teď v jihozápadních Čechách a mám v tom trochu binec, protože vím, že někde je TEN okurek a jinde TA okurka, ale já nevím kde je jaký rod .

Co mi ale rve uši tady, co žiju - a že jsem tu skoro 30 let a STÁLE mi to rve uši, jsou výrazy jako:

Příjdu dýl (ve smyslu přijdu později, zdržím se)
Jdu se smeťma (tedy vynést smetí, odpadky)
Jana Smitků (místo Jana Smitková - a obdobně - všechna příjmení na -ů)
Vyvez ten kolec (jako kolečko např. na zahradě)

Jinak moje děti milují historku, jak jsem se po pár letech práce v družině v Brně přesídlila do Prahy a chudáčky prvňáčky zešokovala první den školy větou "Obujte si papučky".
Chudinkám muselo hlavičkama proletět něco ve smyslu "Nejen, že tu budeme v cizí škole a bez maminky, ale ještě tu na nás budou mluvit cizí řečí!!!" Kulily na mne oči a až jedna odvážná holčička pronesla "A soudružko učitelko, CO si to máme obout?".
To jsem zase na ně vykulila oči já, neboť jsem netušila, JAK jinak pojmenovat to, co se nosí v budově na nohách. Tak jsem se zeptala, jak tomu říkají, ukazujíc na svoje nohy a děti pravily, že BAČKORKY. Tak jsem změnila příkaz na "Obujte si bačkorky", 40 dětiček si s úlevou vydechlo a na 80 nožiček se nazulo 80 bačkorek....