Není důvod tě zatracovat;tvůj příběh je velmi zajímavý a hodně ojediněý,ale je to o tom,že nejsme všichni jako přes kopírák,takže ty jsi příkladem toho,že ne vždy se stane narozením dítěte z jeho matky skutečně matka milující.

Akorát si tedy idealizuješ svého partnera,protože si myslím,kdybys opravdu si prosadila,že dítě nebude,půjde dřív či později za jinou,která dítě s ním bude chtít.
Takže tím se dostáváme k tomu,jestli skutečně za rozpad vašeho vztahu může vaše dítě-nemůže,vztah jak jsem psala,by se velmi pravděpodobně rozpadl zas kvůli tomu,že by žádné dítě nebylo.
A to jak vnímáš to její chování-je to asi odrazem toho,jako by to dítě cítilo,že jeho matka to s ním vůbec neumí,nechce umět,zkrátka že nejsi vůbec mateřský typ či jak to napsat,a za to ty v podstatě nemůžeš,máš to tak nějak v sobě patologicky.
Nicméně nehaž flintu do žita,do budoucna to máte dobře vymyšleno,chovej se k dceři-snaž se chovat tedy,jako milující matka,nikdy nevíš jestli to jednou nebude ona,která o tebe jednou,až ty nebudeš moci,bude s láskou nakonec pečovat,jako zkrátka o svoji mámu.