Monty,
to, že jsou děti/lidé, kterým jde něco lépe a něco hůře, zjistí dítě kdekoli. Ne sice na modelu vyplňování tvrdého/měkkého y/i do písanky, ale na mnoha jiných. Náš syn do školy ještě nechodí, ale že stejně starý sousedovic kluk umí třeba líp šplhat, zatímco náš syn umí líp zavazovat tkaničky, a že si třeba pomůžou, je taková obyčejná každodenní zkušenost. Že babička nezvládne chodit do schodů, že Pavlíkův bráška hezky zpívá, že někdo umí tohle a onohle líp než jinek kolem sebe prostě denně vidíš, když s jinými lidmi jsi v kontaktu a nesedíš sám v obyváku.