Přidat odpověď
Natašenko,
" Ale tole není opravdu o tom jídle a pití jako takovém, že mu to mám dát já, ale o tom, že to nevadí té matce. Protože mě by to prostě bylo trapné."
Ano, tohle cítím úplně stejně.
"Loni přišel taky jeden spolužák a když přišel podruhé, tak jeho maminka na mě počkala v šatně a seznámila se semnou a dala mi tel. Zeptala se, jestli mi to nevadí a že pokud by zlobil, tak hned jí to mám dát vědět. Když kluk přišel, tak měl vždy třeba oplatky, nebo brambůrky. Většinou to ani nenačali, takže jsem mu to posílala zpět. Tohle je prostě pro mě ta slušnost, která mi vyhovuje ze strany rodiče."
Ano, přesně takhle to mám taky. Chápu to stejně jako Ty, že tam vůbec nejde o ty oplatky/brambůrky, ale že i ten telefon, i ty pochutiny jsou prostě gesto "oceňuju, že moje dítě může chodit k vám a jsem si vědoma toho, že mu dáváte něco, co byste nemuseli, nepovažuju to za samozřejmost a takhle cestou hmotného dárku chci vyjádřit, že se chci aspoň spolupodílet na tom, aby vás nevyjídal".
Nevím, jak to srozumitelněji říct. Myslím, že snad nejsem žádný skrblík ani úzkoprsoň, zatím si teda aspoň nikdo nestěžoval, sem tam udělám i nějakou věc navíc, co nemusím, ale strašně nesnáším, když to někdo bere jako samozřejmost, za kterou není nutné nejen děkovat, ale vůbec se o ní zmiňovat.
Jistě by se dalo namítnout "když ti to vadí, tak to nedělej", a v určité situaci by to byla i pravda, ale tady by to poškodilo toho kluka (který nic neprovedl a v rámci svých možností se zřejmě chová perfektně), když je míč na straně té matky. Jako přišlo by mi divný klukovi, kterej je sám o sobě OK, poslat na svačinu pryč nebo mu nedat, když mi samotný to dávání nečiní až zas takový potíže.
V podstatě si myslím, že kdyby ta matka komunikovala jako ta v té šatně, tak by ji to nemuselo stát prakticky nic víc, než ji to stojí teď (ani ty brambůrky, když jsi jí je poslala zpátky), ale rozdíl pro Tebe by byl diametrální - pro mě by teda byl a vůbec se Ti nedivím, že Ti to současné uspořádání je divné.
Předchozí