Mám zkušenost se stejnou situací... vypadalo to, že k nám chlapec chodí pomalu na byt a stravu Dokud mi to nevadilo, OK, jak mi to začalo vadit, začala jsem to nenásilně řešit sama... "My budeme za chvíli obědvat, skoč si taky domů na jídlo"... "Už je čas na večeři, měl bys jít"...
Naučila jsem se, že doma má být v sedm (aspoň tak mi to říkal, takže ho před sedmou pošlu domů. A taky jsem se naučila se ho ptát, jestli v nějaký čas nemá být doma, pokud ano, hlídám mu to já (on hodiny neumí a vůbec je trochu mimo svět).
Pokud tu je i tak hodně dlouho a má hlad, tak mu dám chleba s něčím nebo nějaký ovoce.
Pití považuju za samozřejmost, že nabízím všem dětem, které se u nás mihnou, automaticky... to je něco, co očekávám, že mi dají všude, sklenice vody nikoho nezabije :D Běžně k nám chodí děti pít, i když s nimi třeba syn lítá venku, tak se seběhnou u nás. Džbán s vodou a několik sklenic to prostě jistí.