O víkendu, no ty kokso.

Asi žiju v jiným světě, ale fakt si nedovedu představit,

1. že moje ani ne desetiletý dítě vyrazí o víkendu ráno někam a já nevím nebo se nezajímám kam
2. že moje dítě jde kdykoli, a o víkendu tuplem, za kamarádem, přičemž vůbec netuším, jestli ta rodina se třeba někam nechystá
3. že moje dítě je u někoho pečený vařený, a já toho člověka vůbec neznám, neřkuli abych mu to někdy oplatila.

Prostě člověk, co tohle udělá, musí být tak moc jinde, že si to vůbec neumím představit a fakt mě nenapadá, jaký důvody by k tomu přiměly někoho NORMÁLNÍHO. TO, co tu padlo, mě moc nepřesvědčilo - i když ta mamka dělá na směny, tak se vůbec nezeptá "Pepíčku, kde jsi celý odpoledne byl?" Když Pepíček přijde domů po DEVÁTÉ hodině večer, to má ta maminka noční nebo co, že to neregistruje? To, že se Pepíček O VÍKENDU vytratí na celý dopoledne - je vůbec možný, aby ta maminka tohle nezpozorovala (i kdyby dělala na směny)?

Ještě mě napadlo, že by mohla být třeba vážně nemocná a nemohla by syna fyzicky zaopatřovat, a v takovém případě by člověk jako kamarádův rodič asi byl vstřícnější, ale stejně bych čekala aspoň telefonát nebo lísteček s nějakým vysvětlením a poděkováním - to přece nic nestojí, nebo ano?

Obecně STRAŠNĚ nesnáším dělat za někoho jeho práci, a tuplem, když mám pocit, že ten druhý to bere jako samozřejmost, nad kterou se netřeba vůbec pozastavovat.

A stran toho "pošli ho domů", to samozřejmě lze a asi to v tomhle případě bude jediné možné řešení, ale já jsem - možná blbě, ale přece - nastavená na to, že se nehodí, aby hostitel vyhazoval hosta, a těžko by se mi ta hranice překonávala, i když v některých případech by to bylo víc než na místě, o to spíš, že se tohle jeví jinak jako fajn kluk.

Nešlo by mi (a myslím, že ani Natašence nejde) o ten kus žvance, ale o ten pocit.