No já to měla právě naopak - spát jsem předtím nemohla, teda spát se mi chtělo, ale pořád se mi hlavou cosi honilo a já se budila co 10 minut, ráno jsem vstávala jako po šichtě v dole. Ve finále jsem pak spala v podstatě celý dny, ale nespala, protože to nešlo. Asi když by mi dal jen AD, tak bych se nevyspala ani tak, ale s Lexaurinem, o kterém mi řekl, že nic neřeší, jen to, abych se vyspala, protože kvalitní spánek je základ, tak ten jsem zobla v podstatě ráda - věřila jsem, že se konečně vyspím. A jo, jen mi nebylo jasný, jak budu spát, až mi ho vysadí, protože mi řekl, že je to jen na dobu velmi krátkou kvůli návykovosti. Ale jak jsem byla schopná se vyspat a ve spánku si odpočinout, tak asi začaly AD působit, pak terapie s ním a nejednou to všechno šlo, i spát bez Lexaurinu. Důležitý pro mne i bylo, že mě neustále ujišťoval, že nic se nemusí a nevyřeší hned, všechno má svůj čas a je to tak v pořádku. A měl a má pravdu.