Přidat odpověď
Ahoj,
tak jsem si právě přečetla celou diskuzi a ráda se přidám s osobní zkušeností.
Jsem v podobné situaci, žiji 3 roky v zahraničí - Švýcarsko - (děti nyní ve věku 9,6,1). Když jsme sem přišli, děti neuměli slovo německy, trvalo skoro celý rok, než se rozmluvili (teď už mluví plynně jak spisovnou němčinu tak dialekt). Dcera nastoupila do 1. třídy, která byla specialozovaná pro cizince bez znalostí jazyka a hned jsme začali i s učením do české školy, protože náš návrat do ČR je pořád s otazníkem a chceme, aby naše děti byly v případě návratu připravení a mohli s co nejmenšími problémy pokračovat ve studiu. Každý rok děláme zkoušky v ČR (pouze z češtiny). O prvouce ze strany školy zatím nepadlo zmínky. První třídu jsme zvládli dobře, i když to bylo časově náročné (hlavně psaní). Druhá třída už byla horší (ale pořád na vysvědčení za 2). Teď ve třetí třídě nastal zlom, hlavně proto, že přibylo učení do švýcarské školy a třetí třída v českém jazyce obsahuje dle mého názoru poměrně hodně nového učiva (vyjmenovaná slova, slovní druhy, pády atd...). Tedy aspoň pokud se to má vše dítě učit po volných odpolednech v zahraničí. A nastal problém, kdy se to všechno učit a hlavně, jak mám dceru přinutit, aby se po celém dopoledni ve škole + 2x týdně i odpoledni + koníčky koncetrovala na to co jí vykládám. Krom toho naše dcera není žádný génius a k učení do české školy jí musím hodně nutit, protože pořád nechápe, proč ona jediná se musí učit do dvou škol (doufám, že jednou mi za to bude vděčná). No když to zkrátím, ve výsledku na konci roku udělala zkoušku v čechách s odřenýma učima a ve švýcarské škole měla špatné známky na vysvědčení z matematiky. Je to jako na horské dráze, když se víc učíme do švýcarské školy, česká pokulhává a obráceně. Měla jsem také na začátku plán, kolik stran denně a které dny bude čeština apod., ale ne vždy to podle plánu šlo. K tomu bych ještě dodala, že když jsou týdny, kdy opravdu valíme a učíme se co to jde, vidíme, že se odráží na psychice dcery. Teď s nástupem do čtvrté třídy fakt nevím. Pokračovat v tom co bylo a dcera si bude z dětství pamatovat jen učení a učení, nebo pokračovat ale jen zvolnit tempo(neučit se vše, jen to nejdůležitější jako např. kde se píše měkké a tvrdé y), ale co pak u zkoušky? Tam bude mít všechno. Plus s přibývajícím ročníkem látky bude přibývat. Nebo se na to vykašlat a soustředit se jen na školu ve švýcarsku? A co potom, až se vrátíme? Bude možná dobrá v němčině, francouštině popř. angličině, ale bez znalosti čj nemůže studovat dál. Pokud by nastoupila např. do 7. třídy na ZŠ.
Ještě bych měla napsat, s mluveným projevem není problém, doma mluvíme jen česky (i když už jí naskakují často německá slovíčka, snažím se jí opravovat a donutit, aby to říkala v češtině), jde mi hlavně o ten písemný projev, gramatiku popř. čtení. Tam už je vliv němčiny taky občas slyšet.
Pokud by měl někdo nějakou radu či nejlépe stejnou osobní zkušenost, budu vděčná.
Předchozí