Včera vygradoval naše rok a půl trvající soužití s tchyní pod jednou střechou. Zažila jsem si od ní peklo na zemi - neustále šmejdění po bytě, kontroly prádla, vyčítání, manipulace, vydírání přes děti.... To vše se mi podařilo více či méně úspěšně vyeliminovat, ale samozřejmě jsem zlá mrcha a ona je největší chudinka. Bohužel s největší pravděpodobností trpí paranoidní psychózou.
Dospěla do stavu, kdy je mi ona dáma a to co si myslí srdečně jedno a ani s ní nepočítám jako s babičkou. Moje děti prostě mají jednu babičku a tchyni. Člověk, který zahrne děti opičí láskou a pak je jako trest pro mne vyhodí od sebe se slovy "za to může ta svině tvoje máma, že tě teď nechci", pro mne není babička.
Včera to celé vygradovalo tím, že mne obvinila, že jí chodím do bytu krást. Byla teď necelý týden na dovolené a nám nechala klíče, aby jsme jí zalévali kytky. Jen přijela, tak to jelo - ukradli jsme jí nějaké potraviny, já jsem se válela v její posteli s milencem, vyměnili jsme jí marmelády... Přiznám se, že mi bouchly nervy a když mne obvinila, že se jí do bytu vloupávám pravidelně a ukradla jsem jí peníze, tak jsem zavolala policii s tím, že tchyně chce nahlásit vloupání. Šlo mi i o to, že tyhle její stavy se zhoršují a chtěla jsem, aby měli záznam, že se tu něco takového děje. Nejsem zvědavá na to, aby se mi sem jednou dobývalo komando, protože ona je zavolá s nějakou divokou historkou o pokusu o vraždu.
Pánové od policie měli jasno asi tak za 10 minut a doporučili nám, ať jí zařídíme léčení. Což je samozřejmě neprůchodné, protože přece jediná ona je normální a všichni okolo se jí snaží ubližovat a jsou na ni zlí. Ale jsem ráda, že manžel slyšel od tak nezaujaté osoby, že je skutečně nemocná.
Já mám jasno - pro mne je to v podstatě cizí člověk, kterého max. slušně pozdravím, víc se k ní přibližovat nehodlám. Co se týče dětí, záleží na ní - jestli o ně bude stát nejsem proti.
Bohužel bydlíme v jednom domě a není možnost, jak to změnit. Kromě rozvodu ... Manžel nechce na nic slyšet, odmítá to jakkoliv řešit. Jejich vztah je řekněme velmi nezdravý - pro ni je největší parchant, upnula se na svou dceru, která je pro změnu zase nejlepší a nejsvatější. A on se jí snaží dokázat, že takový není a pořád kmitá okolo domu kvůli každé blbosti, co si tchyně vymyslí.
Jenže dnes ráno jsem všechno svoje prádlo, které jsem pověsila večer našla naházené na zemi. Tchyně mi ani neotevřela, když jsem na ni zvonila. Už dříve mi vyhrožovala, že nám otráví psa. Začínám mít opravdu obavy, čeho všeho je schopná a co ve své choré hlavě vymyslí. Lze se nějak bránit? Asi ji nelze poslat l psychologovi, když sama nechce a nepřiznává si, že se s ní něco děje? Máte s tímhle někdo zkušenosti a dospěli jste k nějakému řešení?
Ona není zlý člověk, jsem přesvědčená, že kdyby se léčila, byla by relativně v pohodě.