Taky neznám příběh Loudy, je poněkud zcestné myslet si, že někdo žije život Rodina .cz.
Krom toho je celý příběh poněkud mimózní. Pokud doma něco nemůžu najít, obvykle první, koho začnu podezírat, jsem já sama, občas zkrátka "nevidím" věci na svém místě, natož na jiném, méně obvyklém a v druhém sledu podezírám ostatní členy rodiny - věc potřebovali, použili, přenesli a odložili na neobvyklém místě.

Drby, nu, zdvořile vyslechnu, v česku je to taková specifická forma psychoterapie, ale za žádnou cenu nepošlu dál, je to věc důvěry, když už tedy poslouchám. Beru to tak, že někdo odložil svůj balvan na má bedra, ale nikomu nic nebrání říct, že slyšet nechce.