Přidat odpověď
To mlčení je někdy fakt děsivé. Já koukám do země a hraju si s prstýnkama, mám jich naštěstí dost. A ona kouká bokem směrem k oknu. My mlčíme klidně půl hodiny, já v hlavě řeším, že plýtvám jejím časem, po další půl hodině zaplatím, jdu domů a týden přemýšlím, co řeknu příště. Duševně jsem vždy vybavená materiálem aspoň na deset hodin žvanění. A pak přijde Den D a já mlčím :-D. Už jsem si i říkala, že bych sebou donesla seznam témat na papíru a předala jí seznam dotazů, nejistot, úzkostí, potíží ...
Předchozí