No, jenže rastafariánství je nová záležitost, žádná tradiční záležitost. Faktem je, že v historii o žádné tradiční veganské kultuře nic nevíme. A i tam, kde se jedlo hodně vegetariánsky, v dobách před moderní hygienou měli určitý nezáměrný podíl živočišných složek v potravě. Nemalá část světa ostatně záměrně dlabe hmyz dodnes. Ona i ta makrobiotika nakonec po špatných zkušenostech přidala toho kapra (na začátku tam nebyl). Tohle byla jedna z významných věcí, se kterou jsem se v makrobiotice nedokázala ztotožnit. Popíralo to dlouhodobou historickou zkušenost a na tu já docela dám. V některých ohledech mě třeba i víc oslovovala ajurvéda, která netvrdí nic paušálně, ale víc individuálně přihlíží k typu člověka. Nakonec jsem narazila na stravu dle W.A.Price a našla to, co mi chybělo
. Dnes se pohybuju víceméně někde mezi tímhle směrem, primal stravou a běžnou stravou, protože okolí člověk uplně neuteče