Netvrdím, že ženská, co jde na potrat, je mimoň. Tvrdím, že ženská, co nejde na potrat a je víceméně mateřsky vyladěná (když už 3 děti má), má normální zázemí, tak to dítě prostě přijme a má ho ráda, i když řve nad dvěma čárkama.

Netvrdím ani, že potrat musí být újma na psychice, jenom si myslím, že nic se neděje náhodou a když to není naprosto nutný, má se to spíš nechat jak to je