Martino, taky jsem se setkala v rodině s velkým nepochopením a setkávám se dosud - a nejen u babiček, dokonce někdy i u manžela. S některejma věcma se hodně těžko vyrovnává.
Někteří lidi mají nedostatek empatie, pochopení a vědomostí k tomu, aby se chovali vstřícně, aby neposuzovali a neodsuzovali. To není tvoje chyba, ani chyba tvého syna.
Pomáhá mi v tomhle taková rada, kterou jsem někde slyšela nebo četla - když se potkáš s takovým člověkem, představ si, že je to malé dítě, které nemá zkušenosti a je nevědomé. Budeš v konfrontaci s takovým dítětem nešťastná? Nejspíš ne. Snaž se to brát tak, že je to jejich reakce a snaž se to na sebe nevztahovat.

Musím říct, že trošku pomohla osvěta - potvrzení a sdělení diagnózy těm nejbližším (AS u staršího syna), pak trošku pochopili, co se jim snažím celou dobu vysvětlit, že není nevychovaný, i když ty náznaky tam jsou pořád.
U vás je ten problém možná trochu jiný, ale stručně jim vysvětlit problém by nebylo od věci, ať už si to přeberou jak chtěj.