Jsou určité dispozice, které jsou zřejmě výchovou neovlivnitelné, nebo jen velmi omezeně a to platí i pro výchovu ve víře a k víře.
Spousta dětí se "zvrhne", pokud je to v mezích zákona a morálky, je to vlastně správně, protože jdou svou cestou.
Někdy je to i přes "dobrou výchovu" ta špatná cesta, myslím právě z hlediska zákona a morálky. Tady je otázka, jestli výchova byla skutečně ta nejlepší pro jedine s nějakou dispozicí, nebo je to dispozice výchovou neovlivnitelná.

Jen tak zběžně, někde jsem vyčetla, že děti tzv. květinových dětí šly nejčastěji přesně opačnou cestou, než jejich rodiče a stali se z nich "maloměšťáci", dnes bychom to asi termíově označili jako střední třídu, s poněkud prudérní morálkou a vazbou na patřičný majetek, kterým se právě střední třída vymezuje.
Škoda, že ...nevím, jestli výzkum, nebo průzkum nepokračoval do třetí generace, z toho už by bylo možné něco vyčíst.