Taky Zuzanka. Už vůbec nevím proč, žádná jiná panenka už jméno nedostala, i když jsem jich měla víc. Žádná z mých dcer se tak nejmenuje. Pak další jediná pojmenovaná hračka byl zajíc (nebo spíš králík) Ferda. Toho jsem milovala, byl už celý olysalý, jak jsem ho pořád muchlala. V pubertě jsem chytla záchvat likvidátorství (jako že jsem velká holka) a všechny panenky rozdala, rozbité vyhodila včetně Ferdy. Dcery se mě ptaly, jestli jsem měla oblíbeného plyšáka (každá má svého nej a pak milon dalších) a já jim vyprávěla o Ferdovi. Nedokázaly pochopit, že jsem ho vyhodila. Obě si kvůli němu pobulely, i když ho nikdy neviděly. Málem mě rozbrečely taky, zapřísahaly se, že ony by ho určitě chtěly, že jim chybí, že chtěly mít něco po mě. Hlavně když jsem byla malá. Pořád by chtěly něco po mě, zamlouvají si i moje oblečení, až do něj dorostou.