můžeš mát fyzické projevy, pocit je nemůžeš dýchat, že ti srdce vylétne z hrudi, sucho v puse, třas.

Já mám úzkosti ale echt panickou ataku jsem naštěstí neměla zatím - zatím nejblíž jsem byla, když jsem měla loni dlouhodobě nervy ze školy svého syna s AS a on byl taky dost rozhozenej a měl derealizace - hodně jsem s ním chodila na dlouhý procházky, aby se uvolnil a vyventiloval - to jsme šli takhle po lese, takový vlhko, už se to tak klonilo k vešeru ale tmaještě nebyla, a on najednou mne chytil za ruku a říkal - "to není skutečný, to je jako v počitačový hře, to není skutečný, odsud se nikdy nedostaneme, nic neexistuje", najednou se to na mne z něk přeneslo, mela jsem pocit, že to fakt není skutečný, že šlapu intenzivně na místě, že jsem tím leyem pohlcená, začalo mi bušit srdce, měknout a klepat se nohy, nemohla jsem dodechnout, začala jsem se potit a mít hrozněj iracionální strach - nakonec jsem to teda vyřešila, tím, že jsem zavoalla svému muži a mluvila jsem s ním o nějaký banalitě, abych sebe a i syna uklidnil, protože jsem fakt mela chvíli pocit, že nikdo a nic kromě nás uveznených v neskutečným lese neexistuje.