Abych dopsala myšlenku, ten známý se tím docela bavil, co "ženy řeší".. Tvrdí (a já souhlasím), že vše směřuje k tomu být bezpohlavní - chování, mluva. Mně přijde škoda popírat, že jsem ženská a uvažuji jinak Vím, že jsem v tomto směru mimoň, byť zdrobněliny mimo mé blízké nepoužívám, nevadí mi. Ale na stranu druhou mi nevadí vyslovit zdrobnělinu k někomu blízkému na veřejnosti. A na stranu druhou ještě jednou mě "nedere", když někdo použije slova hrubého či vulgarity.. spíš mě to, ehm, fascinuje, navíc u žen.. ale chápu, že mi do toho nic není. Jen mi je líto, kam aktuálně čeština směřuje a co je přes sálající emoce tolerováno jako běžné, naopak co je pro emoční náboj zatracováno.