Moje mladší trpěla na FK. Zrada byla v tom, že ona upadla do křečí NEŽ jí vyskočila teplota. Poprvé to měla tak, že byla taková jako "vláčná", unavená (měla rok a 7 měsíců), seděla mi na klíně, povídaly jsme si. A naráz byla vyvrácená dozadu, nedýchala, modrala.... Musela jsem ji rozdýchat, nechala jsem zavolat rychlou, ta přijela za 20 minut, doktor dožvýkával oběd (stalo se jí to ve 12 hodin) a povídal mi: "...ale vždyť to dítě dýchá...." JO, už dýchala, ale kdybych ji neuměla rozdýchat, tak bylo po ní....

Pak se to dlouho neopakovalo, až když měla skoro 4 roky..... Takže rada počkat do příštího rok, až se to usadí by u nás nefungovala...

Měli jsme doma (a kdykoli šla k babičce, tak sebou k babičce) tubičku Diazepanu - nálevu do konečníku. Druhou měla ve školce, všechny učitelky byly poučené... To podruhé se stalo při pobytu u babičky, začala jakoby umdlévat, měnit se v hadrovou panenku.... Babička hned použila nálev, takže jen to malé dala do konečníku, ta se hned vzpamatoval, oči jí přestaly "ujíždět" a byla OK... Doktor pak doporučil 48 hodin klidový režim,ale ona byla živel, byl problém ji držet alespoň trochu v klidu...

Víckrát se to neopakovalo, když měla dcera asi 6,5, tak jsme Diazepan vyhodili - už prošel a prý se to v takovémto věku už nestává....

Takže moje řešení by asi bylo - na dovču jet, ale mít sebou Diazepan (dítě tabletku v křeči nepolkne, takže nálevový sáček do zadinky) a mít je pořád při ruce. Dítě sledovat a jakmile se zažne nějak divně chovat (v našem případě to bylo "vláčnět a utíkat oči", ale věřím, že každé dítě je jiné a počátky záchvatu se u něho projeví jinak), tak ho hned použít. Raději zbytečně, než ho nechat upadnout do křeče.... Prostě aby to bezvědomí vůbec nenastalo!