Úmrtnost byla vysoká ve všech takovýchto ústavech, chudobincích, sirotčincích po celé evropě. nákaza se zde šíří rychleji, hygiena zaostává a to, že dítě potřebuje matku a ne nějaký personál co obhlíží halu s 30 miminy, pro které je i plakat marná práce se ví už po staletí. ví se, že přežívaly především ty děti, ke kterým personál více přilnul a věnoval se jim i po emocionální stránce.

kamarádka jezdila na počátku 21. století na ukrajinu do děcáku, kde bylo běžné děti přivázat k lavici, přistrčit misku s kaší a nechat je tam pomočené pokálené celý den.

podle mě je největší problém ve víru v ty instituce, že budou lepší než původní rodina. do magdalénských domů byly posílány dívky zhusta svými rodiči, aby nedělaly rodině ostudu.